Jihlava a okolí...

Na konci 12. století stávala u brodu přes řeku Jihlavu nevelká tržní osada s kostelem sv. Jana Křtitele. Objev bohatých ložisek stříbrných rud, k němuž došlo v roce 1238, sem přilákala německé horníky, obchodníky a řemeslníky. Na protějšímu břehu bylo založeno nové město, které se ve velmi krátké době stalo jedním z nejdůležitějších v celém českém království. Po roce 1300 význam těžby stříbrných rud rychle klesal. Jejich dobývání sice pokračovalo s určitými přestávkami až do 18.století, ale již nikdy nenabylo svého původního významu. Prosperitu Jihlavy to nijak neohrozilo, neboť jihlavští měšťané se věnovali výnosnému soukenictví a mnoha dalším řemeslům. Za husitských válek město stálo na straně krále Zikmunda. Po jejich skončení zde byla v roce 1436 vyhlášena takzvaná basilejská kompaktáta a o několik týdnů později byl právě v Jihlavě Zikmund přijat husitskými stavy za krále.

Mimořádně příznivý vývoj města trval až do třicetileté války. V jejím závěru bylo dobyto Švédy, kteří se zde opevnili, a když ho opouštěli, zůstala ve vypálené a pobořené Jihlavě pouhá osmina obyvatel. Z této pohromy se město vzpamatovávalo celé století, avšak už ve druhé polovine 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v habsburské monarchii. V následujícím století se však její hospodářský význam znovu snížil, neboť konzervativní měšťané jen pomalu upoštěli od již přežité řemeslné výroby. Protože obdobná situace byla i ve všech ostatních městech na Vysočině, nebylo vedoucí postavení Jihlavy v tomto regionu nijak ohroženo. Výraznou změnu nepřineslo ani 20. století, třebaže se Jihlava musela vyrovnat s odsunem německého obyvatelstva, které zde po staletí tvořilo výraznou většinu.